Requiem

12. srpna 2016 v 20:03 |  Poezie
Křišťálový svit měsíce se dotkne tvých vlasů
Nestydatě, jako kdybys mu patřila,
Ale ty neuhneš, jen líně civíš do prázdna.
Už nejsi má nymfa, můj květ, moje opora,
Proklatá coura se z tebe stala!

Přišla jsi pro odpuštění, pro sobecké vykoupení,
Ale tvé oči ztratily zář a kůže ti zšedla,
Nechci tě už víc, chci jen odplout daleko,
Daleko na ostrov a žít tam a zemřít.

Daleko od tebe a tvých lží,
Tvých rudých rtů, něžně se chvějících,
A tvých boků, hříšných, zaprodaných boků,
Jež mi přinášely úlevu i potěšení,
Alabastrový třpyt tvé pokožky mě pálí a…

Ty pláčeš?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.