Poezie

Untitled 4

5. listopadu 2017 v 22:29
Stojím
v mlze plné nicoty a křičím.
Kniha nedočtená,
slova nevyřčená
bouří se ve mně a nedají mi spát.

Sním
a spolu se mnou ty idey
umírají znovu a zas, zas a znovu
rozervaná duše o pomoc žadoní,
neschopna sama se hnout
z onoho ticha.

Deponie

2. října 2016 v 22:27
Zástup, šinoucí se pustinou,
Ticho, zbloudilý společník,
Jen výkřik vzdoru a pak-
nic.

Lži, hnilobně páchnoucí,
Duše, namačkány v ohradě,
Poslušný strach a jinak-
nic.

Untitled 2

28. srpna 2016 v 23:54
Budu tvá, tu pod platanem,
slíbila jsi s liliemi v plavých vlasech.
V mžiku přijdu,
slíbila jsi třesoucím se hlasem
a já tě pak už neviděl.

Až na prvního máje, pod platanem,
jiný květy ti z kadeří snímal.
Líbal tě a tak, aby je vítr neodnesl,
sladká slůvka tiše šeptal.

Na stráni se rozkvetlé růže,
ta nevinná červeň,
kroutí ve tvých lžích
a usychá před očima.

Untitled 1

15. srpna 2016 v 14:28
Věčný zub času,
Echo příběhů,
Realita mizí v mlze a
Ona obhlíží.

Na rtech kapka pravdy,
I ona zírá do prázdnoty,
Kvetou černé růže,
A říkají jí Smrt.

Requiem

12. srpna 2016 v 20:03
Křišťálový svit měsíce se dotkne tvých vlasů
Nestydatě, jako kdybys mu patřila,
Ale ty neuhneš, jen líně civíš do prázdna.
Už nejsi má nymfa, můj květ, moje opora,
Proklatá coura se z tebe stala!

Přišla jsi pro odpuštění, pro sobecké vykoupení,
Ale tvé oči ztratily zář a kůže ti zšedla,
Nechci tě už víc, chci jen odplout daleko,
Daleko na ostrov a žít tam a zemřít.

Daleko od tebe a tvých lží,
Tvých rudých rtů, něžně se chvějících,
A tvých boků, hříšných, zaprodaných boků,
Jež mi přinášely úlevu i potěšení,
Alabastrový třpyt tvé pokožky mě pálí a…

Ty pláčeš?

Uvnitř

12. srpna 2016 v 18:58
Lapeno v mé hlavě,
Všechno se mění v prach,
Nedokážu je osvobodit,
Zabíjím je

Křik, bolest, vášeň, smích,
Nemůžou ven,
Tak pláčou

Bez vzduchu, bez světla
Hynou jak naděje,
Všechno, co chci říct,
Mizí ve svitu měsíce
 
 

Reklama